KRUPOBITÍ V JISTEBNICI V ROCE 1903

KRUPOBITÍ V JISTEBNICI V ROCE 1903 

19. července 1903 o slavnosti 25letého trvání sboru hasičského před 7. hodinou večerní se začalo počasí měniti. Obloha přecházela z nejjemnějšího modra do modrošeda a tu hned každý očekával přinejmenším notný liják.

Po 7. hodině ztemnila se obloha do bělošeda, zapadající slunce osvětlovalo téměř příšerně vysoké budovy, kostelní věž, školu i stromy, a nežli se kdo nadál, rozzuřila se nad hlavami našimi strašlivá bouře a vzápětí za mocného blýskání a hřmění spustilo se z mračen tak bezmilosrdně, že ani nejstarší hospodáři naši podobné nepamatovali.

Spoustu nezměrnou vychrlila kruponosná mračna na bohatou úrodu polní, kusy ledu, zpočátku malé, později velikosti slepičího vejce (5 dkg), sypaly se z oblak, cinkot skla, rachot tašek ze střech, příšerný hukot a tma omámily téměř smysly naše.

Občané utíkali o překot domů, a kdo se opozdil, byl ztlučen kroupami nelítostně.

V několika minutách byly veškeré taškové střechy na západ ležící rozbity, okna všechna vytlučena, lepenka ze střech válela se po zemi v tisíce kousků roztrhána.

Okny rozbitými i střechami hrnuly se spousty vody a krup do světnic, které se proměnily rázem v kaluže, v nichž po kotníky lidé domácí brouzdati se museli.

Tak bylo v domě pana Reiniše, kde do příbytku pana Josefa Strnada tekla voda stropem do světnice. Do budovy školní vnikla voda do 3. třídy a i do dolejší chodby, střecha jednopatrového domu pana Kubce čp. 110 byla bleskem zasáhnuta a vichrem odervána a hozena až na sousedův dvůr pana starosty Maděry.

Liják hrnul se rozbitými střechami na půdy, kde spousty vody vnikly do zásob, které uloženy byly, hlavně u obchodníků, jako u Šešínů mouka zkažena, obilí též zničeno, zkrátka vše na půdách v zkázu přivedeno, píce skrz na skrz promoklá shazována, aby se znovu sušila, ale nebylo to možná, jelikož ustavičně pršelo.

Každý těšil se, že bude rok tento jeden z nejúrodnějších. Také úroda na polích tomu ukazovala. Klasnaté žito bylo obtěžkáno zlatošedými plody a najednou v 10 minutách celá krajina poskytovala obraz největšího zpustošení.

A nejenom úroda na polích vniveč uvedena, takže na mnoha polích nebylo ani znát, zdali tam žito neb jiné obilí se nalézalo, tak vytlučeno bylo a stébla do země zatlučena, ale i ubohé stromy zbaveny větví, listí i plodu. Mohutné větve, ano, i silné kmeny jako tříska přelámány.

Zvěř v polích a drobné ptactvo pobito, zajíci, ti nalezli hrob v ledových vrstvách vysoko nakupených krup.

A co máme říci o hlavní výživě zdejšího chudého lidu, o bramborách?

Nať jest přetlučena a v zem zdeptána, prsť s brambořišť odnesena a takřka v rovinu uvedena, zaneseno pískem a kamením.

Zkrátka všecka úroda na polích, zahradách, lesích úplně zničena.

Se zaslzeným okem prohlíželi jsme spoušť v městě i okolí, hořekující muži i ženy v zoufalství a slzách pohlíželi na zničený majetek.

Nářek a pláč lidu naplňuje město i okolní vesnice a na ubohé oběti šklebí se - bída.

Nejhorší je, že málokdo (z celého města snad čtyři nebo šest) pojištěn byl proti krupobití, z toho je vidno, že rolníci hledí vstříc nejsmutnějším hodinám.

Jako u nás na Jistebnicku, tak i na Milevsku, Sudoměřicku a celém okolí krupobití krutě řádilo.

Není možno vše vypsat, jak ve skutečnosti se dělo, a poněvadž událost tato je velice děsná, zaznamenáme neblahým písmem neděli tuto v knihu pamětní, aby tak po letech potomci dověděli se, jak děsně témeř ve čtvrthodině rozkácený živel svou vehementní silou zničil všecky naděje v utěšenou sklizeň z pozemků, z nichž učinil žalostnou poušť ...

Dej Bůh, by vícekráte takováto katastrofa se neopakovala a město a okolí naše minula.

Připravuje: Jiří Pešek