Fotografie z archivu Jiřího Peška: Šechtl a Voseček
Fotografie byla upravena Jiřím Peškem v roce 2024 a byla vytisknuta jako obraz na velké plátno.
Obraz bylo možno vidět na výstavě POHLEDNICE MĚSTA JISTEBNICE v roce 2025 v galerii U Kostela se souhlasem pani M. Šechtlové z Tábora.
Historie malých měst bývá často psána tichým perem všedních dní. Jsou však okamžiky, kdy do kronik vtrhne ohnivý živel a během několika hodin vymaže práci celých generací. Pro Jistebnici se takovým milníkem stal 1. září 1880 – den, na který pamětníci neměli nikdy zapomenout.
Bylo 1. září 1880 osm hodin ráno. Město se probouzelo do větrného dne, když v domě čp. 32 Josefa Peška v Táborské ulici (dnešní Palackého) spatřili první plameny. Nikdo tehdy netušil, že se dívá do tváře největší katastrofě v dějinách města.
Příčina zůstala navždy tajemstvím, ale následky byly děsivé. Silný vítr se stal komplicem ohně a začal metat „záhubu děsnou“ na všechny strany. Jistebnice tehdy byla městem dřevěných střech a stodol po střechu naplněných čerstvě sklizeným obilím. To, co mělo být zásobou na zimu, se stalo palivem pro nenasytný živel.
· 54 obytných domů i s přilehlými hospodářskými budovami lehlo popelem.
· Více než čtvrtina města zmizela z mapy.
· Zničena byla celá východní a severovýchodní strana náměstí, ulice Pražská i Střepinková dnešní Hrnčířská.
Rok 1880 se do paměti Jistebnice zapsal jako rok prokletý. Co nezničilo krupobití na polích, to dokonal požár ve stodolách. Město upadlo do hluboké bídy, jejíž stíny se nad ním vznášely ještě dlouhá desetiletí.
Sotva se Jistebnice začala vzpamatovávat z nejhoršího, udeřil osud znovu. 19. května 1883 vzplanula stodola Čeňka Bláhy čp. 3. Plameny opět zachvátily Táborskou (dnešní Palackého) ulici a tentokrát si vzaly i symboly městské správy – radnici, dům Matouškův a dům Alfonse Katze na náměstí. Zničeno bylo celkem 9 domů s hospodářskými staveními.
Zatímco požár z roku 1880 přinesl sounáležitost v neštěstí, ten v roce 1883 přinesl svár. Ruina vyhořelé radnice se na pět let stala jablkem sváru mezi občany. Jedna strana volala po skromné opravě, druhá po ambiciózní novostavbě.
Tento „boj o radnici“ nechal centrum města hyzdit spáleništěm až do roku 1886. Teprve v roce 1888 se Jistebnice dočkala – na místě staré radnice a sousedního pozemku vyrostla budova nová, moderní, která se stala symbolem vítězství nad ohnivou nepřízní osudu.
Příběh jistebnických požárů není jen výčtem zničených čísel popisných. Je to svědectví o křehkosti lidského úsilí a o síle komunity, která dokázala doslova z popela vystavět město znovu. Dnes, když procházíme Palackého ulicí nebo náměstím, kráčíme po místech, kde se před více než 140 lety psala historie ohněm a slzami.
Radnice před požárem, kreslil Antonín Pešek
Zdroj - Husitské muzeum v Táboře – Blatské muzeum v Soběslavi a Veselí nad Lužnicí
Stavební firma Františka Martínka z Tábora, která byla vybrána veřejnou dražbou, využila na stavbu nové radnice i materiál ze zbouraných domů čp. 1 a 2 a již v zimě roku 1888 byla stavba dovedena až ke krovu.
V roce 1889 byla už zcela dokončena nová radnice a bylo zakoupeno i její zařízení.
Připravuji PAMĚTNÍ KNIHY SDH JISTEBNICE od jeho založení až po současnost.
Pokud máte doma nějaké dokumenty, fotografie, které se týkají SDH Jistebnice, prosím Vás o jejich naskenování nebo zapůjčení! Vše v pořádku vrátím!
e-mail: cimbura1@seznam.cz
Všední dny tichým perem píší,
však osud náhle ticho tříští.
Když září prvního se probudilo,
zlé znamení se v mracích skrylo.
Rok osmnáct set osmdesát, ráno v osm hodin,
změnil tvář města, osud jeho rodin.
U Pešků v domě, kde vítr se hnal,
první plamen se v šeru rozestlal.
Z jiskry se stala nenasytná saň,
vybíral oheň krutou, černou daň.
Větrný posel metal zkázu dál,
nad městem děsnou záhubu pak rozséval.
Stodoly plné čerstvé sklizně léta,
pohltil živel, co po ulicích metá.
Dřevěné střechy, obilí a prach,
všude jen popel, bída, pláč a strach.
Čtvrtina města v mžiku zmizela,
východní strana náměstí celá shořela.
Pražská i Hrnčířská, ulice v plamenech,
zůstalo ticho a boží hněv.
Co v létě kroupy v polích ušetřily,
to ohně v Jistebnici v popel změnily.
Rok prokletý, jenž stín svůj dlouho nesl,
když život města do hluboké bídy klesl.
V prachu a popelu, kde život stal se snem,
vstala síla lidí s novým, jasným dnem.
Kde oheň a slzy psaly černé dějiny,
město Jistebnice v nové kráse ční z trosek i sutiny.
Dnes kráčíme místy, kde dřív plamen plál,
vítězství nad zmarem nám odkazem zůstalo dál.
Jiří Pešek