Když se sny mění v beton a pot: Jak Jistebnice před 45 lety ožila kulturou
Píše se listopad roku 1979. V ranní mlze se v Jistebnici tyčí nová dominanta. Není to jen budova z cihel a malty; je to zhmotněný sen generací, výsledek 44 400 odpracovaných hodin a symbol neuvěřitelné sousedské soudržnosti. Jistebnice konečně otevírá svůj Kulturní dům.
Cesta za „Kulturákem“: Od brigád k slavnostní pásce
Cesta k modernímu kulturnímu stánku začala na jaře 1979, kdy se otevřely dveře nového pohostinství. To staré s číslem popisným 3 definitivně dosloužilo a štafetu přebral moderní podnik pod taktovkou Jednoty a OSP Tábor. To hlavní se však odehrávalo v takzvané „Akci Z“.
Kulturní dům nebyl jen investicí státu ve výši 1,85 milionu korun. Jeho skutečná hodnota byla mnohem vyšší – vyčíslena na 2,4 milionu Kč – a ten rozdíl? Ten vytesaly ruce místních.
Společné dílo: Od školníka po myslivce
Když se blížila kolaudace 19. listopadu, městečko připomínalo včelí úl. Každý přiložil ruku k dílu. Malíř Vladislav Holakovský se postaral o barvy, členky Českého svazu žen vyleštily každou okenní tabuli a školník Jiří Tůma strávil hodiny drátkováním parket, aby se leskly jako zrcadlo.
Seznam těch, kteří na stavbě nechali své srdce i mozoly, je dlouhý: od zedníka Jana Bendy přes stavbyvedoucího Josefa Bechyni až po dobrovolné hasiče, myslivce a sokoly. Dokonce i učňové z Tábora a vojáci pomáhali tvořit prostor, který měl Jistebnici jako střediskovou obec konečně důstojně reprezentovat.
Interiér, který předběhl dobu
Když předseda ONV Jaroslav Černý 22. listopadu 1979 slavnostně přestřihl pásku, hosté nevycházeli z údivu. Architektonické řešení interiéru bylo na svou dobu mimořádně vkusné a variabilní. Díky posuvným zástěnám se prostor mohl měnit podle potřeby – od komorních besed až po velkolepé plesy pro 650 lidí.
Stěny sálu navíc zdobily motivy rodného kraje z díla slavného jistebnického rodáka, akademického malíře Richarda Laudy. A i když se v euforii zapomnělo na sklad kulis a jeviště zatím postrádalo techniku, všichni cítili, že Jistebnice získala nové srdce.
Naši furianti: Křest ohněm a potleskem
První skutečnou zatěžkávací zkouškou byla premiéra klasiky Ladislava Stroupežnického „Naši furianti“. Ochotnický soubor Osvětové besedy pod vedením režiséra Stanislava Veřtáta předvedl výkon, na který se nezapomíná.
Před vyprodaným hledištěm zářily stálice jako Vladimír Votruba či František Trpka, ale i mladá krev, která slibovala pokračování bohaté jistebnické divadelní tradice. Třikrát se hrálo, třikrát se bouřlivě tleskalo.
Kulturní dům v Jistebnici tak nezačal svou historii jen jako budova, ale jako místo setkávání, smíchu a hrdosti na to, co se dá dokázat, když celá obec táhne za jeden provaz.
