V západní části města Jistebnice stojí velká dvoupatrová budova Bergerova mlýna U Zlaté kotvy.
Mlýn je bez technologie a Francisovy turbíny bez vody, neboť mlýnský náhon vedoucí zástavbou byl zčásti zasypán. Původní mlynáři Jechové jsou v matrikách farního úřadu zapsáni od začátku
18. století, ale nedá se přesně určit jejich působení. Po přidělení popisných čísel měl mlýn čp. 89, později dnešní čp. 122. Mlýn se později jmenoval Slabův a Bergerův.
Vilém Berger v třicátých letech minulého století přestavěl mlýn do současné podoby.
Kontrola u Bergerů
„V roce 1943 byla provedena na udání náhlá kontrola mlýna u Bergerů, z něhož každý, kdo potřeboval, obdržel za slušnou cenu mouku. Mlýn byl cílem spotřebitelů ze širokého okolí. Byli ale takoví hrabivci, že takto získanou mouku prodávali 1 kg za 50 K v sousední vsi. Němci přišli bohužel na soukromé záznamy mlýna o obchodech pro lid, a aby byl proces jednodušší, vzal veškerou odpovědnost na sebe Štěpán Berger, který dvě léta nezaslouženě strávil v Burzen u Drážďan. Po příchodu Rudé armády se šťastně vrátil v květnu 1945. Udání bylo učiněno podle doznání Rudolfem Štěpánkem, který byl majitelem mlýna v Sedlecké ulici. Po revoluci byl lidovým soudem v Táboře odsouzen k doživotnímu žaláři."
Mlýn ten patřil rodině Sosnově a nazýván odtud mlýnem Sosnovským. Až do roku 1550 patřil mlynáři Šimonu Sosnovi. V pondělí po sv. Lukáši roku 1550 porovnala se pozůstalá vdova Kateřina s dětmi Janem, Václavem a Eliškou o mlýn v ten způsob, že mlýna se ujal syn Jan v 98 kopách míšeňských. Závdavku složiti měl 14 kop při sv. Martině nejprve příštím. O movitosti rozdělili se druzí sourozenci. Za dodržení smlouvy zaručili se Jan Šrámek, Jíra Vopatů, Jan Vavřinec a Jan Holejch. Eliška provdána byla za Jošta, jinak Gedeona. Roku 1562 měl Václav Sosna mlýn již úplně vyplacený. Roku 1597 hospodařil zde již syn Mikuláš Sosna, neboť tohoto roku vyplatil dědický podíl z téhož mlýna svému bratru Václavovi. Před tím hospodařila zde vdova po Václavu Sosnovi jménam Voršila, neboť roku 1594 přijala 4 kopy míšeňské, ve kterých držela v zástavě louku v „Chotovech“ od Doroty Papouškovy. Roku 1596 vyplatila zúplna svého druhého syna Václava, jemuž dala 50 kop míšeňských, jalovici a prase, k tomu polovici pole u Křenovské cesty, které koupila od Jakuba Pachty a „tu dolejší mez až do pole Pachtova“. Téhož roku vyplatila také dceru Anýžku, provdanou za Martina Vladyku. Mikuláš Sosna koupil v neděli smrtelnou roku 1601 od Adama Lovčího kus pole „Za cerkví u studánky“ s osením za 40 kop míšeňských. V pondělí po dni sv. Jiří roku 1606 od Anýžky Zelenkové a jejího syna Petra pole „Nade mlejnem Sosnovým i s loukou k tomu poli náležitou“ za 40 kop míšeňských. Ouroku vrchnosti platilo se z nich 5 grošů, desátku faráři 10 snopů. Roku 1624 drží mlýn Bartoloměj, neb Bárta Bočan, zvaný po mlýně též Sosna. Roku 1635 byl též purkmistrem města Jistebnice. Po jeho smrti odevzdal úřad purkmistrovský, mlýn Sosnovský v pátek po Hromnicích 6. února jeho synu, Václavu Bočanovi, jinak Sosnovi se vším příslušenstvím, rolemi a lukami a vším právem, což k němu od starodávna přináleželo za sumu hlavní 375 kop míšeňských. Závdavkem položil při zápisu 50 kop.
Z toho závdavku přijala Voršila, matka jeho 10 kop, Jiřík Slavíček po Anně 10 kop, Matěj Slaba, vdovec po Juditě 10 kop a bratr Jan Bočan 10 kop. Vejrunky byly po 10 kopách každoročně, počínaje rokem 1653. Tehdy byl mlýn velice zpustlý a velikého nákladu potřebný. Pro matku Voršilu vyhraženo bylo zaopatření ve mlýně až do její smrti. Smlouva byla uzavřena před purkmistrem Janem Lovčím. Avšak Bočan prodal mlýn Sosnovský již 23.2.1666 manželům Janu a Kateřině Jechovým za 370 kop míšeňských. Ještě tehdy byl mlýn velice zpustošený a pobořený. Byl o 2 složeních. Z nízké sumy odhadní vidíme nejlépe jak léta válečná usedlost tuto zpustošila, nebo roku 1623 šacován byl z nařízení vrchnosti skrze Zdenka Lva, hraběte Libštejnského z Kolovrat a Pavla Drahnětického z Veinsenburku, hejtmana panství Chlumeckého a Jistebnického za 900 kop míšeňských. Byly ovšem ve mlýně tehdy 4 krávy, 2 jalovice, 1 klisna, 1 hříbě, 6 kusů dobytka sviňského, pokolení, 1 vůz kovaný, 1 pluh, 1 rádlo a železné brány. Do jedné strany polí osívalo se 8 strychů žita, do strany druhé 9 a půl strycha, do třetí strany též půl strycha, k tomu louka jedna pod 4 vozy sena. Roku 1677 byl Jan Jech již mrtev a vejrunky skládala vdova Kateřina Jechova. V posledním pořízení roku 1628 odkázala Kateřina mlýn synu Janu a jeho manželce Polyxeně proti zaplacení podílů sourozencům Václavu, Melicharovi, Mikuláši, Jindřichovi, Janovi, Matějovi a Jakubu po 40 kopách 51 groších. Po smrti jeho roku 1727 přešel mlýn do rukou syna Jana Jecha, který tu hospodařil ještě roku 1770. Po něm drží mlýn opět syn Jan Jech, jenž jest v seznamu cechu mlynářského na rok 1813 jako mistr zapsán.
V roce 1929 manželé Vilém Berger a Marie, rozená Slabová, uskutečnili další přestavbu mlýna do současné podoby na moderní mlýn „amerického typu“.
