Jistebnice naše milé rodiště

Jistebnice – naše milé rodiště

(složil Antonín Pešek z Jistebnice v roce 1898)

V táborském kraji v údolí leží město Jistebnice.

Vrchy a kopce v okolí, Stará hora, Šibenice.

Sedmero vrchů kolkolem věnčí mé milé rodiště,

na jednom kaple se zvonkem s rozhledem krásným do pouště.

Sedmero vrchů kolem kol, modravo lesů v dálavě,

z jednoho vrchu s rozhledem úchvatným k dálné Šumavě.

Na čtyři strany silnice, do vesnic, polí dvanáct cest,

na sever, západ štěpnice, na jihu zámek s parkem jest.

U všech cest, silnic stromů řad, na hrázích rybníků smrky a olše,

založen také nový sad – rozkošné zajisté okolí naše.

Půjdeš-li silnicí k Táboru, po stranách alej topolů.

Nazpět-li když se ohlédneš, uvidíš školu, kostel, věž.

Jak ony nad městem vévodí, škola má dvoje poschodí.

Na věži střecha zvonová s ochozem kolem dokola.

Odtud je slyšeti v údolí, když zvony velebně hlaholí.

Uvnitř se houpá “Poledník“, níže lze spatřit ciferník.

Trochu níž ještě dva zvony, “Umíráček“ a “Michal“ objemný.

Jejich zvuk souladně nese se volaje k motlitbě do chrámu,

“Michael“ na křídlech povznese mysl všech zbožných křesťanů.

Kostel již starý pět set let, nová radnice let deset,

stojí jak úhledná nevěsta mající v průčelí erb města,

na bílém poli červená růže, pět listů dokola.

Náměstí nově dlážděno, kolem kašen vysázeno

několik akátů kvetoucích i také řadou v ulicích.

Nejlepší ulice Palacká, dlažba a chodníky po straně,

kdo má čas, hezká tu procházka až za most, přes potok Cedron jde.

Potok ten přichází ze dvou stran dolů,

od Smolíku, Chadimáku, stékají se spolu

v místě, jež “Ostrůvkem“ slove,

západním pak směrem svoje

vody v Smutný potok vlévá.

Spojeným pak tokem znova končí vzdálen Jistebnice,

za Bechyní do Lužnice.            

Tam, kde se dvě cesty pojí ze dvora a městečka,

v stínu dvou kaštanů stojí Matky Boží kaplička.

Naproti byt zahradníkův, k němuž dveře zazdili,

aby večer při měsíčku schůzku mladých zkazili.

Odtud táhne se zeď parku k obrostlému vrátných domku,

kde železná vrata jsou s mnohou pěknou ozdobou.

Vejdi dovnitř. Stromořadím lip, keřů a kaštanů

brzy přijdeš k zámku nahoru.

Vystavěný v době novější na mírném tu stojí návrší.

Maje schodiště a balkon též, spolu krásnou, romantickou věž.

A z ní rudobílý prapor vlaje, hodin hlas zní, jak když hraje.

A před zámkem taras, schody a koberec květinový.

V symetricky správném slohu, souladu,

skýtá pohled libý oku, mysli dobrou náladu.

V stinném loubí prostřed houští lavička a stoleček,

za smrčinou v rohu jižním zarostlý je domeček.

Podobá se tvrzi malé z balvanů a kamení,

jeho zdi se kryjí stále v břečťanové zeleni.

Smrž a rybník Pivovarský zvláště činí dojem hezký,

vprostřed něho na ostrově besídka a stromy mnohé.

Též jeskyně Panny Lurdské mile dojme oko lidské,

dřevěný zde také kříž, na něm krásný Pán Ježíš

s bolestným výrazem ve tváři a z očí mu láska září.

Večerní září červánků třpytí se okna na zámku,

ohnivým leskem do zlata schází jen princezna zakletá,

aby byl jako v pohádce, kde slouží hosti tajné ruce.

Uprostřed háje květů háv zdi a věž vypíná jako páv,

k ozdobě kraje valně přispívá, panstvo sem na léto jezdívá.

Otomar Nádherný, svobodný pán, zřídil tu překrásný, nádherný stan.

Založil rozsáhlý hrazený park, konírnu, kurníky, vrátnice u dvojitých vrat.

Na podzim, když přijde honění čas, oj, jak tam veselo,

bývá ten čas. Lovecká družina vyjíždí v kraj,

přes pole, lučiny, lesy i háj.

Postřílí zajíců, koroptví, též i srnců,

vrací se vesele v smíchu a hlaholu mnohých honců.

Na zámku nastanou hody a zábavy, za hudby veselá chasa se baví,

baroni, hrabata, šlechtické dcery tráví zde po hodech skvostné večery.

Hosté se rozejdou, i páni odjedou, než bude mráz,

odjedou do Vídně a v zdejší krajině smutně je zas.

Hledíme na východ, uzříme Tisov, ovčín a rybníky a výše Orlov

a za ním Dehetník, listnatý les, pak za ním pramalou, maličkou ves.

V rybníku Smolíku bývá koupadlo, v hostinci U Hvězdy pěkné divadlo.

Můžem se baviti dosti často příjemnou procházkou ven za město.

Pojďme již k rybníkům v třešňový sad, jinde dnes parno je,

zde vane chlad. Okřejem, zapějem co stačí plíce:

Rozkveť a šťastna buď, naše Jistebnice!