Slavnostní otevření Sokolovny v Jistebnici 8. a 9. července 1933.
Půvabné a přívětivé rodiště Mistra Richarda Laudy , historicky památná Jistebnice, dovršila ve dnech 8. a 9. července 1933 letošní svoje významné slavnosti: jubileum měšťanské školy a župní sjezd hasičstva spojený s leteckým útokem na město, památnou a nezapomenutelnou slavností, otevření vlastní Sokolovny.
V poklidném životě horského města nepřicházejí se časté události, jež by vzrušily místní a okolní obyvatelstvo a proto letošní veřejné oslavy jistebnické lze právem zařaditi jako mimořádné události, neboť se jich zúčastnila i široká veřejnost z kraje.
Při nedělní slavnosti sokolské, kromě početné župní rodiny sokolské, byla dokonce účastna veřejnost až z Prahy, náš pohotový a zasloužilý Klub rodáků města Jistebnice v Praze v to čestně počítaje.
Všeobecná, upřímná radost a účast nad šťastným dovršením odvážného díla, postavením vlastní Sokolovny, provázena krásným letním počasím a vroucími bratrskými i krajanskými projevy. Kdo shlédl novou svatyni sokolskou s přilehlým travnatým letním cvičištěm, neubránil se slovům obdivu a uznání, nad odvahou malé bratrské jednoty jistebnické, která dokazuje, že i v malých poměrech a v těžké hospodářské době, lze vytvořiti dílo, znamenající obohacení města.
Jistebnická sokolovna jest dokladem právé sokolské nebojácnosti, zdravé chuti k životu, cílevědomé práce do budoucna, svatyní nadšené práce národní, baštou pokroku, osvěty a kultury. A ještě nečím, co činí ji nám všem i budoucím drahocennou: Jistebnická sokolovna jest vznešeným dokladem občanské svornosti, skutečné demokratické obětavosti, práce, píle, vytrvalosti.
Je poučné a dojemné zároveň, seznámiti se s řadou jmen občanů z místa a okolí, kteří ochotně přinášeli oběti, aby sokolská svatyně byla vybudována levně, účelně a přečkala generace! Kéž tato svorná přízeň a podpora občanstva provází naši bratrskou jednotu jistebnickou ve všech její dalších činnech a záslužné práci národní do daleké budoucnosti.
Slavnost otevření Sokolovny spojena byla se sjezdem rodáků města a okolí, jež zastupuje Klub rodáků v Praze. U příležitosti, pro Jistebnici tak významné, byl dlouholetý a obětavý jednatel Klubu, správce presidiální kanceláře policejního ředitelství pan František Menšík, dovršiv 60. rok života, jmenován čestným občanem města Jistebnice. Diplom čestného občanství, za jeho zásluhy o rodné město byl mu slavnostně odevzdán v sobotu 8. července 1933.
Město na slavnostní otevření Sokolovny se náležitě připravilo a vkusně ozdobilo domy prapory i příbytky květinami.
Srdečná a družná nálada naplňovala nitra všech účastníků. V předvečer uspořádána byla v Sokolovně slavnostní akademie, při níž učinkovali: sestra M. Loudová, sestra Vl. Maděrová, sestra M. Krupičková, M. B. Stýblo, člen opery Národního divadla v Praze a Hudební kroužek z Jistebnice. Pořad akademie byl umělecký i zábavný a vydařil se k plné spokojenosti četného posluchačstva.
Slavnost v neděli 9. července 1933 zahájena byla raním budíčkem, načeš o 9. hodině položeny věnce k pomníku Osvobození.
Pak provedeny zkoušky na veřejné odpolední cvičení. Na náměstí kde koncertovala hudba, panoval čirý ruch, neboť se sem sjížděli hosté z blízka i z daleka. Z nich sluší zvláště jmenovati: členy Klubu rodáků města Jistebnice a okolí v Praze s místopředsedou JuDr. Viktorem Katzem a jednatelem Františkem Menšíkem, Dr. Štůlu, náměstka primátora hlavního města Prahy, vrch. radu politické zprávy Dr. Vojtu, okresního hejtmana z Tábora, vdovu po Mistru R. Laudovi, paní M. Laudovou s oběma synáčky a jejím otcem panem Školaudým z Jindřichova Hradce , prvního vzdělavatele jistebnické jednoty Sokol a zakládajícího člena , řídícího učitele F. Lískovce z Tábora, Dr. Ervína Nádherného, velkostatkáře v Chotovinách, Alfréda Aichelburga a Artuše Aichelburga z Neustupo, Ing. Zachystala, tajemníka Národohospodářského Sboru Jihočeského z Prahy, zastupujícího též Svaz jihočeských rodáckých spolků, župního starostu Ing. Rosta, župního náčelníka Sýkoru, župního vzdělavatele Profesora Březinu, za Sokol v Praze I. J. Síbrta, zástupce rodáckých spolků Povltaví a Posázaví Profesor Dr. Štůlu, jednatele spolku rodáků z Neveklova Škarvana, jednatele Svazu a rodáckého spolku z Nového Knína Attla, za jednotu Sokol Praha - Vackov Kalinu a Košaře, za jednotu Sokol v Sedlci na W. dráze Pavlišovou a Mrázkovou, za Pražskou jednotu Sokol Dr. Vodičku, za jednotu Sokol Praha - Bubeneč Mladějovského, Antonína Kotašku, člena jednoty Sokol v Drážďanech, Remeše, člena jednoty Sokol ve Vídni, kapitána Starého, Ferdinanda Starého, klenotníka z Českých Budějovic, Lesáka z Volyně, bratry v krojích z Tábora, Milevska, Sepekova, Sedlce, Borotína a j. v.
Slavnostní otevření Sokolovny provedeno o 11. hodině za veliké účasti bratří, sester, dorostu, žactva, hostí a občanstva.
Průčelí Sokolovny, před nímž postaveno bylo řečniště, jest přímo proti domu v němž žil a tvořil svá nesmrtelná díla umělecká Mistr Richard Lauda, ideový tvůrce nynější sokolské svatyně. Příležitostné, upřímné projevy učinili: zahajovací proslov starosta jednoty Sokol bratr Josef Maděra, župní starosta bratr ing. Rost, bratr Síbrt za Pražskou jednotu, náměstek primátora hlavního města Prahy Dr. Štůla, za spolky rodácké, vrchní rada politické správy Dr. Ladislav Vojta, okresní hejtman, vrchní rada Dr. Viktor Katz, jako místopředseda Klubu rodáků města Jistebnice a okolí v Praze, učitel Kulík, za místní osvětovou komisi, sestra Pavlišová, za Sokol v Sedlci na W. dráze , ředitel Jan Šitta, za místní sbor učitelstva, a předseda stavebního výboru bratr V. Berger.
Omluvné dopisy zaslali: předseda Klubu rodáků města Jistebnice (kabelotelegram z Los Angelos z Ameriky), Weinzettl z Prahy, vrch. odbor. rada K. Harmach (obsah jeho srdečného dopisu, pokud obsahuje cenný příspěvek k dějinám Sokola v Jistebnici, příležitostně uveřejníme jako samostatný článek, poz. redaktor).
Průběh slavnostního otevření byl důstojný a povznášející sebevědomí i důvěru do budoucnosti. Prohlídka Sokolovny uspokojila i ty nejnáročnější , ba v mnohém, účelností a praktičností, překvapila.
Tak hned v řešení místa nádherného loutkového divadla zvěčnělého mistra Laudy, provedl vždy vynalézavý bratr Flieger čin, jenž svojí původností a opravdu užitečným způsobem, zaslouží zvláštní pozornosti a uznání.
Jistebnické děti mají nádherné umělecké loutkové divadlo Laudovo, jako odkaz dobrého něžného táty, jež jim vtipný bratr Flieger dovedl neobyčejně šťastně umístiti do pravého dětského koutečku, kde často budou jejich srdéčka vyzváněti slavnostní hrany radosti a šťastné blaženosti.
Odpůldne vyplněno zcela veřejným cvičením, jehož pořad byl velice pestrý a byl výmluvným dokladem o sokolské vyspělosti, práci, chuti a radostné kázni. Všechny výkony byly po zásluze odměňovány hlučným potleskem.
Na památku slavnostního otevření Sokolovny vydány byly kovové pamětní medaile, jejichž ražba jest kusem poctivé a čisté práce umělecké.
Sokolovna vystavěna byla podle návrhů bratra Fliegera a Bergera, návrhy propracoval bratr Šťastný, architekt. Návrhy dány pak k propracování bratru Langovi z Tábora a pak ze všech těch návrhů vypracoval bratr Šťastný Sokolovnu tak jak stojí.
Zasstavěná plocha činí celkem 350 m2 a v budově se nalézá: sál rozměru 9 x 13, přísálí 3 x 10, jeviště 9 x 6, , které slouží součastně za hlediště pro loutkové divadlo, pak jest výborovna, chodba, pokladna, sklep, šatny pod jevištěm a místnost pro sprchy.
Před započetím stavby měla jednota jmění celkem 18.000 Kč. Postavená Sokolovna vyžádala si nákladu 150.000 Kč mimo zařízení vnitřní, biograf, nářadí loutkové a úprava vedle Sokolovny chodníku betonového a letního cvičiště, což vyžádalo nákladu 40 - 50 tisíc Kč, dluhu k dnešnímu dni 100 až 110 tisíc Kč.
Velkými příznivci byli: Vilém Berger, předseda stavebního odboru bezplatnými povozy, veškerými, pískem atd., což činilo náklad nejméně 20 až 25 tisíc Kč. Inženýr Jizba z Prahy darem v hotovosti, inženýr Poledne z Drahnětic darováním cihel a účtování levné celkové dodávky, inženýr J. Štengl darováním cihel, město Jistebnice darováním stavebního dříví, rovněž tak bývalý majitel panství K. Nádherný darováním dříví stavebního, z kultivace pozemků u nás prováděné, Lužnický elektrárenský svaz provedl bezplatnou elektrisaci budovy k návrhu pana prokuristy Kretzera, bratr Šťastný provedl celou stavbu v režijní ceně, usnesena pracovní členská povinnost 80 hodin, která byla většinou splněna neb zaplacena, Občanská záložna v Jistebnici poskytla potřebný úvěr, okolní rolníci vozili zdarma cihli na stavbu, dříví, bratr Oulehle zdarma dříví na své pile zpracoval atd.
Veškeří příznivci, řemeslníci pracovali za režijní ceny, rovněž tak místní obchodníci dodávali za nákupní ceny vše potřebné, hlavně bratr Hezina a Laurin.
Z bratrů nejvíce se zasloužili - při stavbě samo sebou že všichni - dle svých sil dělali, ale nejvíce bratr Popelka, starosta města a náčelník jednoty od založení, bratr Berger, Flieger, Šťastný.
Výzdobu z venku nezištně bratrem Duškem plaketou Tyrše a dvěma sokoly.
Velmi vkusně a jednoduše provedl malbu vnitřku i oken pan František Síbrt, malíř a natěrač v Jistebnici, úpravu chodníku a podlah umělých bratr Schneider z Tábora.
Tento článek byl publikován v novinách ,,ČESKÝ JIH'' ročník šedesátý první, 1933.
Medaile vydané k otevření sokolovny - bronzová.
Medaile vydané k otevření sokolovny - bronzová.
Medaile vydané k otevření sokolovny - stříbrná.
Medaile vydané k otevření sokolovny - stříbrná.
.jpg)
Odznak vydaný k otevření sokolovny.
Odznak vydaný k otevření sokolovny.
Odznak s pětilistou růží, vydaný v roce 1925.
Odznak s pětilistou růží, vydaný v roce 1925.
