Valcha, čp. 120

Valcha

Jan Svatuněk, mlynář na Valše čp. 120 se narodil 26. 12. 1837 a zemřel 1. 9. 1904.

Manželka Antonie, rozená Kotašková z Pohoří čp. 2 se narodila 16. 8. 1842  a zemřela 20. 10. 1910.

Oddavky měli 22. 1. 1861. Narodily se jim 2 dcery: Antonie a Kristýna.

Z vyprávění Josefa Maděry:

Antonii jsem znal velmi dobře, neboť jsem ji viděl každý den při pasení dobytka vedle nich a mám na ni z doby kolem roku 1900 – 1903 velmi pro mě tehdy nemilou vzpomínku.

Ona, chudák, již v těch letech velmi ráda měla černou kávu s rumem nebo samotný rum. Domácí jí v tom bránili a tu mě jako příbuzného přemluvila, abych jí každý den nosil láhev rumu (1 l) pod olši do skrýše u Valchy, kam mně dala peníze na rum i mně pěťák od cesty.

Nosil jsem to tam vždy v letních měsících do té doby, než na to přišli a mně nařezali (opíjela se, až zůstala opilá ležet).

Manžel dcery Antonie Svatůňkové, narozené 21. 11. 1872, byl Josef Dvořák, narozený 8. 7. 1874 ve Zvěstoníně čp. 7, syn Josefa Dvořáka, mlynáře z Hronové Vesce ( říkávalo se tam ,,U Micásků‘‘) a matky Marie, rozené Maděrové z Jistebnice čp. 109 (mojí tety), rozené 23. 7. 1841. Oddavky byly 25. 4. 1865, Marie zemřela 26. 4. 1884 a její muž v květnu 1906 (dle našich rodinných záznamů).

S Josefem Valchařem jsem pak v letech 1912 – 1934 velmi hodně pracoval a stýkal se, ačkoli jsme se zásadně rozcházeli, on se přiklonil 100% ke Křesťansko sociální straně, Klerikálům, za něž také 1907 kandidoval do poslanecké sněmovny vídeňské.

Ovšem, že propadl… ta činnost, jakož i bigotní vyznání v kostele ho úplně hospodářsky zahubilo, ….držel se nad vodou pouze pomocí svého švagra Janderky, a když ten zemřel, vdal dceru Marii na mlýn, vzal si ji Rudolf Maděra z čp. 79, kožešník v roce 1920, který zařídil na Valše výrobu vaty (po úplném zničení mlýna Josefem), což ovšem ztroskotalo po 2 letech, poté prodal mlýn Vilému Bergerovi, čp. 122 a Josef Valchař dostal místo výminku hotově 50.000 Kč, kterýžto obnos za 3 léta utratil, bydlel v domě čp. 226, byl též jeden čas obecním tajemníkem, ale pro nespolehlivost, nebo jak to mám napsati, jsme ho vyhodili, zemřel v bídných poměrech 26. 4. 1934.

Manželka ho přežila a chodila po přátelích, aby se uživila, neb tělesně nebyla práce schopná. Na zádech nosila si z lesa klestí, aby měla čím si přitopit.

Zemřela v bídě dne 23. 12. 1945 v táborské nemocnici, kam ji obec dala, neboť byla sama.

Dvě vdané dcery se o ni vůbec nestaraly.

Připravuje: Jiří Pešek

Obrázková kronika města Jistebnice, Antonín Pešek