Rodina Štěpánkova z mlýna čp. 83

Rodina Štěpánkova z mlýna čp. 83

Pan Vilém Berger a paní Marie Bergerová prodali Slabův mlýn čp. 83 panu Rudolfu a Josefě Štěpánkovým za 100 000,- Kč, čímž přešel majetek rodu Slabů po letech do cizích rukou.

Rudolf Štěpánek narozený 4. 12. 1867

Josefa Štěpánková narozená 7. 10. 1878

Manžel Josefy až do roku 1928 pracoval na různých okolních mlýnech jako stárek, byl ale lehčího charakteru, nečinil rozdílu mezi svým a cizím, a tak dlouho nikde nebyl.

Obývali chalupu v Židovské ulici čp. 174 a pak čp. 41, kterou prodali v roce 1928.

Měli dva syny, Viléma, narozeného 24. 4. 1907 a Jindřicha, narozeného 11. 7. 1908.

Nezvratný osud jejich rodiny se naplnil vinou Josefy, neb ona, když koupili mlýn čp. 83, veškerý smysl života věnovala penězům, mamonu, a tak mladšího syna oženila na mlýn ,,Mlejneček‘‘ na cestě do Stupčic, slíbila mu věno 10 000,- Kč, ale po svatbě mu nechtěla nic dáti.

Z ,,Mlejnečka‘‘ ho vyhnali, ať přinese peníze. Matka mu nic nedala, a tak se Jindřich 1. 5. 1936 oběsil na půdě mlýna čp. 83 v Jistebnici.

Za Hitlera v roce 1942 navedla druhého syna Viléma, který se již oženil 17. 9. 1936 s Marií Moravcovou z Jistebnice, aby udal Gestapu, že Marie Bergerová ve mlýně čp. 122 v Jistebnici mele načerno každému, kdo přijde … v domnění, že Marii zavřou a Štěpánkovům dají mlýn čp. 122 ….

Dalo všem moc práce, panu Maděrovi, četnické stanici, Schollemu i Gestapu, které si jezdilo do mlýna čp. 122 pro mouku, kdy chtělo, aby věc se nerozvlékla, ale přec to odnesl Štěpán Bergerů, který se sám za viníka přihlásil, aby Marii zachránil. Byl zavřen v Německu do května 1945, ….ve mlýně se mlelo dál, Štěpánkovým Gestapo nedalo nic.

Starý Štěpánek zemřel v roce 1943 a v roce 1945 – 1946 byl Vilém Štěpánek odsouzen na doživotí lidovým soudem a majetek a polnice mu byla zabavena.

Mlýn přestal existovat a pustnul.

Mladá se odstěhovala od Josefy s dvěma dětmi a Josefa se snažila zachránit, co se dalo, byla již stará a kdekdo ji odsoudil, a tak propadla veřejné hanbě.

Po úrazu zlomené nohy jí v roce 1952 dali do Útulku starých v Táboře …. Mladá se opět nastěhovala s dětmi do čp. 83, neb zabavení nebylo provedeno, ani to nikdo nechtěl. Mezitím po amnestii propustili Viléma z vězení na svobodu.

Bydlel v Jistebnici a chodil do místní továrny, kde pracoval jako dělník.

Zanedlouho po propuštění zemřel.

Hospodářské stavení, stáje, kolnu a stodolu u čp. 83 nechali úplně spadnout a obytné stavení bylo bídné.

Josefa Štěpánková zemřela v květnu 1956 v Táboře v útulku.

Budiž jí země lehká …… zničila úplně celou rodinu pro mamon  …… toť smutný osud této jistebnické rodiny a domu čp. 83.

Stárek byl starší již plně vyučený mlynář, jemuž bylo svěřeno řízení provozu mlýna. Zabýval se především obchodem, příjmem obilí, domluvou na druhu mouky, vážením a výdejem hotového produktu. Kvalifikaci osvědčil stárek zkouškou ze stavby mlýna a mletí. Zkoušku skládal před komisí, které předváděl mistrovský kus. Musel také absolvovat zkušenou ve světě. Stárek většinou se svou rodinou bydlel ve mlýně ve vlastním bytě.

Obecní kronika města Jistebnice - rok 1927:                                         

„Pan Vilém Berger a paní Marie Bergerová prodali Slabův mlýn panu Rudolfu a Josefě Štěpánkovým (mlýn čp. 84 - CHYBA) za 100 000,- Kč, čímž přešel majetek rodu Slabů po letech do cizích rukou.
Mlýn uveden v Seznamu vodních děl republiky Československé z r. 1930.

Štěpánkův mlýn – zastavení                                                                     

Téhož roku 1942 byl zastaven provoz a zároveň uzavřen německými úřady mlýn V. Štěpánka jako nerentabilní. Jelikož charakter postiženého byl rázu závistivého a udavačského, došlo ke komplikaci s mlýnem Š. Bergera.

Kontrola u Bergerů 

V roce 1943 byla provedena na udání náhlá kontrola mlýna u Begerů, z něhož každý, kdo potřeboval, obdržel za slušnou cenu mouku. Mlýn byl cílem mnoha spotřebitelů z širokého okolí. Byli ale takoví hrabivci, že takto získanou mouku prodávali 1 kg za 50,- Kč v sousední vsi. Němci přišli bohužel na soukromé záznamy mlýna o obchodech pro lid a aby proces byl jednodušší, vzal veškerou odpovědnost na sebe Štěpán Berger, který 2 léta nezaslouženě strávil v Bautzen u Drážďan. Po příchodu Rudé armády se šťastně vrátil v květnu 1945. Udání bylo učiněno podle doznání V. Štěpánkem, majitelem mlýna v Sedlecké ulici, který byl po revoluci lidovým soudem v Táboře odsouzen k doživotnímu žaláři.“

Obecní kronika města Jistebnice - rok 1958:
„Z rozhodnutí lidového soudu v Táboře budovy a veškerý movitý majetek po zemřelém V. Štěpánkovi připadnou zdejšímu MNV (pozemky převzalo naše JZD). Dědicové odmítají přijmout majetek - má cenu 6 000,- Kčs a dluhy na něm váznou 16 000,- Kčs.

Na podzim 1970 se začalo se stavbou administrativní budovy a garáží uhelných skladů na místě bývalé Štěpánkovy sádky (jednalo se o nádržku) proti domu čp. 232.“

Připravuje: Jiří Pešek